Dokumenty obce jako veřejnoprávního původce (e-learning)

Základní dělení:

• Prosté dokumenty – bez informace, kdo a kdy dokument vytvořil, např. e-mail (v hlavičce je sice kdo i kdy, ale tyto údaje jsou upravitelné, bez nástrojů umožňující autentizaci či identifikaci podepsané osoby). Většinou se jedná o dokumenty, kterými se právně nejedná
• Rozšířené dokumenty – dokument obsahující kryptografické nástroje určující některé charakteristiky související se vznikem, případně modifikací dokumentu, většinou se jedná o dokumenty, kterými se právně jedná

Další dělení:

• Původní dokumenty – dokument, který vznikl v digitální podobě
• Konvertované dokumenty – dokument původně analogový, který byl převeden do elektronické podoby

Příklad z praxe

Máme-li dokument v analogové i digitální podobě, pak se vlastnoruční podpis na analogové podobě musí shodovat s elektronickým podpisem na digitální podobě. Proč?

Máme-li prvopis v analogové podobě a podepíše ho tajemnice, pak stejnopis v elektronické podobě musí podepsat také tajemnice, ledaže se jedná o druhopis stejnopisu a ten např. podepíše s dovětkem “za správnost vyhotovení” jiná osoba, která má oprávnění. Neshodují-li se podpisy, jedná se o falzifikát!

Elektronický podpis je výsledek procesu (stejně jako vlastnoruční podpis), vyplývajícího z rozhodnutí podepisující osoby, jehož úkolem je stvrdit vůli této osoby. Z výše uvedené definice plyne, že elektronický podpis zabezpečuje jak identifikaci, tak autentizaci.

Co ale přesně znamená identifikace, autentizace a další související pojmy?

Identifikace – zajištění identity (prostřednictvím porovnání osobních údajů či projevů osobní povahy …).

Autentizace – ověření, že dokument skutečně podepsala uvedená osoba.

Autorizace – přiřazení služeb informačních a komunikačních technologií autentizované osobě.